Náborový letáček :- ))
Hledáme drsné kluky a jemně drsné holky
Už tě nebaví válet si šunky u noťasu? Zkusil bys raději nějaký „outdoor“, běhání venku, les a neznámo? Zajímají tě mapy a bloudění podle nich? Dokážeš zatnout zuby a doběhnout do cíle i když už nohy tak bolí? Nejsi cukrová bábovka, kterou rozmočí první kapka deště?
Přijď – nabízíme ti středeční odpoledne strávená v lese v Tichém údolí, docela dobrou partičku stejně potrefených, letní táboro-soustředění mezi skálami Českého ráje, v zimě běžky a v létě letní cesty třeba do švédských vřesovišť a bažin – do země, kde se narodil orientační běh.
Bereme kluky a holky od 3. třídy.
Něco o oddíle
Náš oddíl je zaměřen na žactvo a dorost. Nabízíme dětem pravidelné tréninky 1x týdně, zaměřené na celkovou pohybové a běžecké dovednosti a obratnost. Běháme, hrajeme hry, učíme se vyznat se v mapě.
Orientační běh je hodně individuální sport a umožňuje jak závodní, tak rekreační pojetí. Jsme rádi, když se naše děti orienťákům věnují naplno, jezdí na závody (nejlépe i s celou rodinou), na soustředění a chodí na tréninky pravidelně. Ono je to pak na výsledcích vidět. Ale vůbec nám nevadí ani rekreační přístup – chcete si běhat pro radost, podle chuti, chcete prostě zajímavě trávit čas v lese – rádi vás podpoříme, takových sportů mnoho není.
Oddíl pořádá pravidelná soustředění – zimní běžkové víkendové, jarní (obyvkle na velikonoce) a letní táboro-soustředění (obvykle předposlední týden prázdnin).
Společně s oddílem SK Kamenice, Středočeskou oblastí OB a SCM (výběr talentované mládeže Prahy a Středočeské oblasti) pak možnost účasti na dalších sportovních akcích v Čechách i v zahraničí.
Jitka Klinkerová, vedoucí oddílu
Z dávné historie oddílu
Orienťák v Roztokách
Prvním krokem k založení oddílu OB byla účast několika členů TOM Roztoky na závodech orientačního běhu někdy v roce 1975. Tehdy byl velkým propagátorem tohoto sportu Ing. František Šír, dlouholetý úspěšný vedoucí turistiky, který zlomil několik „skalních“ turistů jako byli Petr Henych, Martin Král, Ivo Novák, Roman Bém, Hanka Matasová, Tamka Pavlousková a další k účasti na závodech. Pamatuji se, že se nám zpočátku moc nechtělo, ale autorita vedoucího sehrála své. Pak už to šlo ráz na ráz podle známého pořekadla, že kdo to jednou zkusí, již ho to nikdy nepustí. Nejlepším z nás byl bezesporu Petr Henych, který to dotáhl až do reprezentace, ale i ostatní se mohli pochlubit účastí na mistrovstvích republiky nebo mezinárodních závodech. Další velmi úspěšnou roztockou závodnicí byla Hanka Přibylová – Tichovská, která byla v české reprezentaci několik let.
Orienťák nás velice bavil, a protože v té době byly tréninky těžko dostupné, chopili jsme se sami iniciativy. Okolo Roztok tak vzniklo několik amatérských mapiček, které jsme sami malovali v několika kopiích a pak si na nich stavěli své závody. Názvy jako „Pískoviště“, „Červík“, „Třešňovky“, „Bugbeer Canterville“ atd. odrážely náš dětský svět a nadšení pro věc. Dodnes si myslím, že vznikly rarity, které neměly v ČR obdobu.
Postupně jsme však dokončovali střední školy a odcházeli na studia do Prahy a s tím souvisely i přestupy do VŠ oddílů. První etapa roztockého orienťáku tím skončila, oddíl byl pouze registrován a nevyvíjel činnost.
Myslím, že to bylo v roce 1980, kdy jsem dostal chuť navázat na předchozí činnost, předat své zkušenosti z tohoto nádherného sportu dalším zájemcům a ujal se obnovení oddílu jako vedoucí. Vznikl oddíl OB TJ Slovan Roztoky. Absolvoval jsem tehdy nábor v roztocké devítiletce v obou znesvářených čtvrtých třídách a s napětím očekával před klubovnou v sokolovně účast na první schůzce. Přišlo 40! dětí. Ač ve škole nepřátelé, v oddílu to fungovalo na jiných principech a vytvořila se bezva parta, která to táhla několik let. Na „černo“ (neboť za komunistů se nic nesmělo) jsem nechal vyrobit oddílová trička s logem, měli jsme svou klubovnu v „kozím chlívku“ (pamětníkům netřeba připomínat), zastoupení ve vedení TJ, veřejnou vývěsku a chuť něco dělat. A dostavily se i úspěchy. Vítězství štafety na přeboru kraje, vítězství Jardy Paška na mezinárodních třidenních a pětidenních závodech, ve stejných závodech čelní umístění Jirky Kučky, později postup Petra Vanky až do „áčkové“ kategorie mužů. Byla to generace mimo těchto tří i Pepy Kazimoura, Honzy Procházky, Petry Sládečkové, Kristiny Jechové a dalších. Pořádali jsem pravidelné taktické schůzky, chodili na mapové tréninky do lesa a vydali jsme i mapu „Vrabec“, na které se běžel jeden z pražských žebříčků ozdobený i účastí našeho historicky nejúspěšnějšího reprezentanta Petra Uhra (5.místo na MS ve Starých Splavech v roce 1972).
Odchod členů oddílu na střední školy, můj nástup do zaměstnání a změna bydliště však vykonaly své a oddíl musel svou činnost opět ukončit. V orienťáckých kruzích se však pohybujeme až na výjimky dále a rozhodně se nedá říci, že by si orienťácký „národ“ nepamatoval odkud pocházíme.
Ivo Novák