Trochu o oddíle ...


Prvním krokem k založení oddílu OB byla účast několika členů TOM Roztoky na závodech orientačního běhu někdy v roce 1975. Tehdy byl velkým propagátorem tohoto sportu Ing. František Šír, dlouholetý úšpěšný vedoucí turistiky, který zlomil několik "skalních" turistů jako byli Petr Henych, Martin Král, Ivo Novák, Roman Bém, Hanka Matasová, Tamka Pavlousková a další k účasti na závodech. Pamatuji se, že se nám zpočátku moc nechtělo, ale autorita vedoucího sehrála své. Pak už to šlo ráz na ráz podle známého pořekadla, že kdo to jednou zkusí, již nikdy ... Nejlepším z nás byl bezesporu Petr Henych, který to dotáhl až do reprezentace, ale i ostatní se mohli pochlubit účastí na mistrovstvích republiky nebo mezinárodních závodech.


Orienťák nás velice bavil, a protože v té době byly tréninky těžko dostupné, chopili jsme se sami iniciativy. Okolo Roztok tak vzniklo několik amatérských mapiček, které jsme sami malovali v několika kopiích a pak si na nich stavěli své závody. Názvy jako "Pískoviště", "Červik", "Třešňovky", "Bugbeer Canterville" atd. odrážely tehdy náš dětský svět a nadšení pro věc. Dodnes si myslím, že vznikly rarity, které něměly v ČR obdobu. Postupně jsme však odcházeli na studia do Prahy a s tím souvisely i přestupy do VŠ oddílů. První etapa roztockého orienťáku tím skončila.


Myslím, že to bylo v roce 1980, kdy jsem dostal chuť navázat na předchozí činnost, předat své zkušenosti z tohoto nádherného sportu dalším zájemcům a ujal se obnovení oddílu jako vedoucí. Vznikl oddíl OB TJ Slovan Roztoky. Absolvoval jsem tehdy nábor v roztocké devítiletce v obou znesvářených čtvrtých třídách a s napětím očekával před klubovnou v sokolovně účast na první schůzce. Přišlo 40! dětí. Ač ve škole nepřátelé, v oddíle se vytvořila bezva parta, která to táhla několik let. Na "černo" (neboť za komunistů se nic nesmělo) jsem nechal vyrobit oddílová trička s logem, měli jsme svou klubovnu v "kozím chlívku" (pamětníkům netřeba připomínat), zastoupení ve vedení TJ, veřejnou vývěsku a chuť něco dělat. A dostavily se i úspěchy. Vítězství štafety na přeboru kraje, vítězství Jardy Paška na mezinárodních třídenních a pětidenních závodech, ve stejných závodech čelní umístění Jirky Kučky, později postup Petra Vanky až do "áčkové" kategorie mužů. Byla to generace mimo těchto tří i Pepy Kazimoura, Honzy Procházky, Petry Sládečkové, Kristiny Jechové a dalších. Pořádali jsme pravidelné taktické schůzky, chodili na mapové tréninky do lesa a vydali jsme i mapu "Vrabec" (Tiché údolí) ...


Odchod členů oddílu na střední školy, můj nástup do zaměstnání a změna bydliště však vykonaly své a oddíl musel svou činnost opět ukončit. V orienťáckých kruzích se však pohybujeme až na výjimky dále a rozhodně se nedá říci, že by si orienťácký "národ" nepamatoval, odkud pocházíme.


Musím říci, že mně osobně zmrtvýchvstání orienťáku v Roztokách těší a rád jsem se pokusil na několika řádcích o pohled do minulosti, o vzpomínku na to, co bylo náplní života jedné generace nás, roztockých dětí. Přeji tedy obnovovanému oddílu aspoň tolik krásného, kolik jsme toho prožili my a držím palce, ať jim to dlouho vydrží.


Ivo Novák


(bez souhlasu autora přetištěno z časopisu Odraz 9/2001, snad nás za to nezaškrtí :-)