Trochu o Karlovi ...


KAREL V ANGLII - DÍL V.

Tak konečne další pořádný orienťáky. Ne že by tu v Anglii neměli přes zimu dost závodů, ale přece jenom mistrovství Británie je mistrovství Británie. Naštestí to maj dobře promyšlený a start mam az ve tři, takže tu je určitá šance ze bych mohl možná i přijit včas. Je to nedaleko Midhurstu, což je kousíček. Pořadatelé mě nasměrujou na parkovišti a už si to pěšky frčim na asi 3 kiláky vzdálený shromaždiště. Je tam trochu bahínka, ale přesto že všichni závodníci maj bláto až v botech si angličani nestěžujou. No eště aby jo... Na zabahněný louce je pěkná hromada lidi a stanů a tak mi chvilku trvalo než sem našel známý BKÓče. No jo ještě mám mraky času do mýho startu. To sem ale machr, nestáva se mi to často, bejt tolik v předstihu. Pak trochu znervozňuju když všichni co se vrátili z lesa vykládaj jaky to bylo hnusný a vůbec se nedalo běhat. Ale určitě lžou. Na start sem vyrazil s velkou rezervou, ale hned po sto metrech sem se zastavil u stolku u kteryho ňákej chlapík rozdával mapy nebo co a řikal že už byl čtyřikrát v Čechách a že se mu tam moc líbilo. Tak to má bejt. Tak sem si tam s nim pokecnul, vrátil se k batohu a dal si tam ty mapy co mi dal a zase vyrazil na start. Pěkně sem si poklusnul a helemese koho to nevidim, tamhle de Robert a mává na mě. Tak se s nim zastavim na kus řeči. Po chvíli jen tak prohodí že právě de ze startu a že je to tamhle kousíček. Bezva, řikam mu na to, ještě mam osum minut. Je tak trochu překvapenej a řiká že zas tak blízko to neni. Tak se s nim rozloučim a pokračuju na start. Probrodim pěkný bahínko a už tam sem, jen s tří minutovym spožděnim. Prohrnu se dopředu a rovnou startuju. Pěkně seběhnu dolu k potoku, trochu se stočim ale okamžitě vyrovnávám a přelejzám plot k první kontrole. Druhá kontrola je v pohodě, jenom chvilku radim. Na třetí setřásnu soupeře co nezkušeně obíhá hustníček. Co to kecali o tom hnusnym terenu? Byl naopak super dobrej–skoro jako v Čechách. V cíli sem dostal svojí vlastní lahvičku s vodou. Za chvíli dorazili ostatní a po trochu delší chvíli bylo vyhlášení. Rozdávali pekný (a podle Anne taky těžký) medaile. Nazpátek sem se zase probrodil tim pěkným bahínkem a na závěr sem si konečně pořádně pokecal s Robertem a jeho ženou, která byla výmečně nadšená ze závodu, protože nebyla poslední. V neděli bylo mistrovství ve štafetách. Parkoviště vypadalo tak, že odpoledne nebude možný se z něj dostat. Pořadatelé měli už předem připravený traktory. Start se tentokrát o tři čtvrtě hoďky posunul a tak měli všichni dost času a všichni stihli start. Angličani překvapivě zase neremcali, i když ti první nešťastníci, co byli ve strtovním prostoru naivně včas podle původního plánu museli pěkně vykosit. Chudáci, na toi-toje to bylo dost daleko a ani si neměli kam odskočit, když se jejich start posouval postupně o 5, 10, 15, 30 a nakonec těch 45minut. BKÓčko mělo zastoupeni díky pěti štafetám. Tratě byly jen kraťoučký a tak se u předávky bylo pořád na co dívat, jak se borci střídali Bohužel foťák tak ňák stávkoval a proto fotky nebyly moc povedený. Krome jedný.

Všichni se dokonce vrátili z lesa a pak už byl jen úkol sbalit stan, kterej dal všem docela zabrat. Pěkná sranda byla taky ho odnýst pár set metrů odkaď ho naštestí vzalo ňáký pořadatelský auto. Ostatní museli pokracovat další dva kiláky ze shromaždiště na parkoviště. To během dne nějak záhadně a vhodně uschlo a všechny auta z něj hladce vyjely.



KAREL V ANGLII - DÍL IV.

Další orientační závody kterých sem se zúčastnil se konaly překvapivě ve vojenském prostoru. Jakmile sem vjel dovnitř areálu (v autě zvaném Slizoun) okamžitě na mě začli mávat pořadatelé s něčim co vypadalo jako PETlahve obarvený na žluto. A taky to byly. Slizouna nasměrovali až do nejzažšího parkoviště, který bylo přímo pod střílnama. Ty teda byly mimochodem všude kolem. Bohužel z parkoviště sme se museli vrátit nejmíň míli zase k vjezdu, kde byla registrace. Naneštěstí sme přišli pozdě a pro mě už neměli trať. Tak sem se musel spokojit jen s jednoduchým tréninkem, zato ale v radio orienťáku. Přidělili mi sluchátka a dlouhou tyč ze který trčely do stran nějaký kusy skládacího metru. Pak mi ještě narvali mapu, mapník, buzolu a tužku.Všechno mi lehce padalo (a to prý ještě borci maj navíc na každym prstě přivázanou jednu fixu, aby si mohli různý kontroly různobarevně nakreslit), přesto sem vyrazil. Hurá!! První kontrola mi začla pípat. No vlastně to neni první, podle počtu krátkýho pípání na konci sem zjistil že je to třetí. Možná. Rychle sem se začal točit kolem dokola abych zjistil odkuď je pípání nejhlasitější. Nezasvěcenci se po mně divně koukali, cože to tu je blázna s tyčí kterej se točí dokolečka. Po chvíli mi tyč začali brát Strakáči a řikali že to neni třetí ale čtvrtá. Voni totiž nepochopili že to pípá každou minutu jinak. Konečně - museli odejít na trať a tak sem vyrazil. Za chvíli se pípání zhlasitilo. To už musim bejt blízko tý kontroly! Kruci, jak ale vlastně ta kontrola má vypadat? Jako normální orienťácká? Ale to je divný, vždyť tu sou i normální závody, to by se pletlo... No nic to vyřešim až za chvíli. Zuřivě kreslim čáry do mapy. Na každý zapípání čára, po pěti zapípáních posun o padesát metrů. A kruciš, ke který kontole tahle čára patří? (Chyběj mi ty fixy). No to je jedno už musim bejt blízko, vždyť teď to pípá hrozně hlasitě. Dokonce sem si to musel ztlumit z nejvyššího možnýho pípotu na trochu míň hlasitej, to už tu určitě budu, každou chvíli... Myslim že to bude tenhle kopeček, jo jo ten vypadá slibně. Ale jakto že tu nic neni? No dobře, že by to byl tamhleten? Sakriš, z který strany to teď pípá nejhlasitějc? Že by to byl tenhle fáborek? Ale to snad ne, tady nemá co pípat. Tak pokračuju o padesát metrů vedle, taky nic, to pípání už se ozývá ze všech stran... A jéje za deset minut mi uplynou ty dvě hodiny co sem na to měl a mám sraz se Strakáčema u startu. Tak to je teda trapný, ani jedna kontrola. Třeba jí někdo odnes, dyť tam musela bejt. Tak a sem u startu, no samozřejmě že Strakáči nikde. Aspoň si popovídám s pořadatelema, ty mi řeknou že tam ta kontola měla bejt a někdo jí odnes. Á, už vytahujou mapu. Tak já sem chodil tady na tom deseti centimetrovym kousíčku, byla tam ňáká kontrola? Tak sem zjistil, že nejbližší kontrola byla asi 20 centimetrů od startu. No to neni možný, proč tam teda ty kontoly tam hlasitě pípaly? Naštěstí se mi dostalo ujištění že to bylo mistrovství a bylo to hodně těžký. Ještě že tak...Sice si prej mysleli, že my Češi sme radioví orienťáci hned od narození (tenhle rok prej slyšeli hrát českou hymnu na závodech 16x); asi sem se už stihnul poangličtit. Stejně se ale nejspiš vrátim k tomu normálnímu orienťáku, tam aspoň vim kde sou ty kontroly když už nevim kde sem já... ... fotky



KAREL V ANGLII - DÍL III.

Tak povinný vybavení na anglický OB píšťalka a pláštěnka... Včera večer někdo do Llangynidr hall (to je něco jako městský úřad a tělocvična v jednom), kde přespávali orienťáci, propašoval starou mapu téhož prostoru, ve kterém se poběží mistrovství Walesu. Prý pozor na skály u lomu, jsou 1200stop vysoký a v mlze se lehko přehlédnou...taky jámy menší než 3m v průměru se prý na mapě neznačí. Všichni přítomní nad mapou pomlaskávali – někdo potěšením, jiní poděšením...co jen ten zítřek přinese? Ve Walesu je v neděli po ránu walesky (tj.mlha, 2°C, déšť na spadnutí) – možná by se ta píšťalka přece jen hodila, obzvlášť když se člověk podívá na mapu, na které se má běžet. Mlha se nakonec zvedla, takže jsem si to užil. Ve vřesu se moc běžet nedá, zato tráva, která je spasená od ovcí je OK. Když zvládáte základy jízdy na koních bez sedla, můžete si bez problémů nějakého divokého poně odchytit, aby vás přenesl při delších přebězích. V pravidlech to zakázáno není. A v prostoru závodu se neokovaní poně potulují stejně jako ovce. Kdoví, jakým způsobem se nejmladší Strakyna stala mistryní Walesu? P.S. Strakyna prostřední tiše trpěla, protože to vypadá na meniskus... P.P.S. Ten krásný pohár mistryně Walesu dostala ve W14 ta 7.v pořadí – všechny před ní totiž byly angličanky nebo jiné cizinky a to se nepočítá! P.P.P.S. Skály u lomu měly cca 40m, ale jámy s průměrem pod 3m opravdu na mapě nebyly. Karel



KAREL V ANGLII - DÍL II.

Původně sem plánoval, že moje další náročné běhání bude až ve Walesu, ale přece jenom sem se nechal přemluvit těma zvrhlounama z Drozdího hnízda a tak sem v sobotu šel na lehký trénink repre jižní Anglie.Suveréně sem vyběhl na první kontrolu okruhu(mimochodem sem si musel dávat pozor abych nešlápl na ňákou tu minu-no jo co se dá od vojáků čekat).To sem ještě netušil, že kromě vývratů ty Angláni nezakreslujou ani obrovský vedení!Tak sem se hbitě přesunul do údolíčka ve kterym ta kontrola měla bejt.Lezl sem kapradím, který mi bylo nad pás a (v duchu) nadával na ty stavitele co si stojí na nejvyššim kopci v okolí a na týhle planině mě pozorujou jak tu lezu z údolí do údolí.Po usilovném pátrání sem kontrolu koněčně objevil zapadlou v jámě.Z jistých zdrojů sem se naneštěstí dozvěděl že ve vysokym kapradí sou hadi.Poté byl už můj postup opatrnější, ale to nijak neovlivnilo ztrátu na třetí a závěrečnou kontrolu.Za to stoprocentně mohly ty čárky v mapě (později sem zjistil, že to sou horse jumpy). Můj druhý okruh byl úspěšnější.Čas se mi úměrně snižoval s rostoucím počtem kontrol.Jediné zdržení byla zkratka, která vedla přes kapradí plný zvířat, který mě totálně zhnusili a zpomalili můj postup (to je snad jasný co to bylo za zvířata,ale pro jistotu-obrovský pavouci).Odpolední trénink byl naštěstí úspěšnější.Běhaly se takový štafety-podle Anglánů „funy relays“.Byly tří člený družstva.První vyběhl, na zakreslenou kontrolu pověsil lampion, vrátil se na start, předal mapu a vyběhl druhej, kterej ten lampion sebral a přenesl ho na dvojku ,třetí z dvojky na trojku a tak dále až do osmičky.Tak sem se tu dneska nadřel abych si tu prohlídl terén, zejtra je to na skoro stejnym místě, takže du na vítězství... Místo startu bylo v zakázaném vojenském prostoru, ale přesto sme se přes všechny miny dostali až na shromaždiště (pro jistotu vůz co mě sem dopravil zaparkoval hned blízko za plotem s ostnatým drátem). K mému velkému překvapení sme stihli registraci s 20 sekundovou rezervou a tentokrát se mi mé přátele podařilo přemluvit abych běžel kategorii „light green“.Radostně sem se dostavil na start připraven okamžitě vyběhnout.Místo toho sem si musel překreslit trasu závodu(jo jo tady to pudu po týdle pěšince ale kudy tady...).Mé nadšení se lehce snížilo, protože sem zjistil že Angláni (konkrétně tenhle oddíl-doufám že už nikdy nepořádá) v době modernizace používají místo české vymoženosti zvané čip takovou krabici na kterou sem si pomalu musel vzít baťoh.Tu „krabici“sem přiložil k ňáký bedně (to bylo asi nulování), už v koridoru sem si nastavil azimut na první kontrolu a vyběhl.U startovací krabičky sem se chvíli potýkal s tou krabicí, než sem přišel na to jak funguje.První kontrola byla OK.Na druhý sem lehce znervozněl, když na druhý straně cesty postávali vojáci se samopalama a podezřele se na mě dívali.Že by poznali že sem Čech?Ale jak to mohli poznat dyť sem na ně nic nevolal, nebo že by to bylo tim českym stylem běhu...(asi jo).Na trojku,čtyřku to bylo pořád dobrý (že bych se do toho konečně dostal...),pětka byla zapadlá v díře (to sem nečekal),na šestku sem si přeběhl kopec, místo toho abych ho oběhl (no to je ale trapná chyba...ještě k tomu nevim jestli se ta pitomá krabice orazila).Na sedmičku sem ztratil celou minutu rocháním v tom hroznym kapradí (no nevim jestli sem si moc nefandil...), ale na osmičku sem vyrazil po cestě a plynule pokračoval na devítku. Přede mnou se mihl Kamenický dres (že by Strakyna?) a tak sem povzbuzen vyběhl hnusnej kopec na desítku.Jedenáctka se ukázala že je keř rododendronů (hlavně že maj ty Angláni zakreslený rododendrony ale aby zakreslili vývraty a vedení, tooo neeee). Poslední kontrola bylo něco čemu by se možná dalo řikat sběrka a pak šup k cílovýmu ražení, který musel ňákej pořadatel podpírat (ještě aby jim tu spadl cíl).Vypil sem jim ten poslední zbyteček vody co tam měli (no to je teda úroveň) a už si to hrnu na vyčítání.Noooo zas tak špatný to neni, že bych se do toho Walesu ještě nakonec zlepšil...Přemejšlim nad tou mapou která tam bude a ani sem si nevšiml, že se zavolant posadila Strakyna.Ještě aby najela do ňáký tý miny...No naštěstí po kraji cesty (ale i uprostřed) je nahuštěno.Orientační běžce vystřídali (ne)orientační vojáci. Měli barevně odlišený trička (že by taky měli ňákej tábor?) a ňáký dvě vojandy dokonce odmítli pomoc s mapou.Ty Angláni sou fakt divný...Když o tom tak přemejšlym, tak by ten Wales nemusel bejt zas až tak špatnej.Ale to povinný vybavení píšťalka a pláštěnka...



KAREL V ANGLII - DÍL I.

„O víkendu mě zvrhlí přátelé opět donutili k orientování se, navíc v cizí zemi. Věkem a životními zkušenostmi se sice řadím mezi fosilie, ale duchem jsem stále mladý; možná i proto jsem nedostatečně protestoval, když jsem byl mými blízkými zařazen do nejprestižnější kategorie 21L. Navíc – „když už za to platím ve valutách, tak ať to stojí za to...“. V prostoru shromaždiště se pohybují různé postavy – většina orientačních angličanů má s sebou jako doplněk svého psa. No co, jsme přece v královském honicím revíru! Angličani jsou liberální – na start se můžete dostavit kdykoliv během určené půlhodiny. To mi vyhovuje. Taky vyběhnout můžete kdykoliv během minuty určené starterem - poté, co strčíte prst do krabičky start. Ideální – žádné tlačenice na úzké pěšince k mapám. Na startu jen pár ujasnění s pořadateli – neběžíte totiž trať označenou svou kategorií (v anglické variantě M/W50, M/W70), ale Course 1,2,3..společný vždy pro několik kategorií. Mládež navíc běhá JM2-4 nebo JM5L či JM5S,..pak je tu několik asi fáborkových tratí... No nic, chce to jen trochu soustředění. Lehce protáhnu svaly, jsem vyslán do koridoru, ...a vybíhám. Beru mapu – cho chó, tohle zvládne i nemluvně, samá přehledná loukovitá cesta - tak jen pozorně na začátku, nepodcenit první kontrolu. Lehce předbíhám kolegu vetroše, ani se nemusím moc snažit (jsme sice na mistrovství celé West England, ale účastníků moc není – to je tedy úroveň!- no, holt Británie není zrovna kolébkou OB, co se dá dělat). Jo, jo, tady to je, pěkně podél vodoteče až ke kontrole. No vida, to bychom měli. Tak šup, dál. Tady přes tu louko-cestu, za prvím rohem lesa doprava, pak do hustníku...tak sakra, tady to mělo bejt! Co to je za mapu, dyť míjím vývrat za který by se schoval menší náklaďák! No jo, ty Angláni – všude maj´samý privat, privat, tak holt choděj´jen po cestách a do opravdovýho lesa se chudáci vůbec nepodívaj´, pak maj´něco mapovat. Vždyť na celý tý mapě neni ani jeden vývrat, no prosim, to je teda úroveň a přede mnou je další vývrat! Jenom ta kontrola...Jo, támhle, už ji vidím, aha, tady je mrška. Co to, má nějaké jiné číslo? Že by angličani měli málo cedulek a prostě si museli vypomáhat tím, co zrovna je po ruce? Tohle číslo přece měly mít Strakyny někde ke konci tratě. To je divný, to je divný...a do pytle! Že jsem si převrátil mapu o 180°, no jo, dyť to psali v rozpise „multiple thickets and open areas can confuse even the experienced orienteer“, jsem já to ale pako! Ale stejně, ty vývraty na mapě nejsou nikde. Tak znovu na louko-cestu, na druhou stranu, za prvním rohem doprava, do hustníku – no moc hustej teda neni, ale když nezakreslujou vývraty..., no tady zas hromady nějakejch pochybnejch cestiček, kde to ksakru jsem, na celý mapě není v lese žádná menší cesta, no a támhle je oplocené pole, to teda fakt nevim, přece nezakreslujou pole bíle se zelenejma čárkama jako u nás les s podrostem...I když, co od nich člověk může čekat: nedá se jim rozumět při normálním hovoru, jezděj´ si po silnici nalevo, třeba maj´ nějak obráceně i mapový značky...No prosim, teď je plot i přede mnou, nevypadá na snadné přelézání...co na to mapa? Hmm, plot je tu kreslený v podstatě skoro všude jen na okraji mapy...obávám se, že se zas budu muset vrátit na tu trapnou louko-cestu... No, přece jen je dobrý, když se běhá v prostoru, který je nějak výrazně ohraničen, obzvlášť v cizí zemi. Vždyť vlastně přesně nevím, jak se jmenuje to místo shromaždiště – jsme někde u Stansteadu, ale kde? A co když jim nebudu rozumět, až mě budou někam posílat (jestli teda vůbec někoho někdy potkám)...Ach jo, já už na tu louko-cestu potřetí nechci...Ne, nejsem přece ňouma, orienťák je moje hobby! Tu kontrolu přece musím najít! Pomalu, pečlivě, neběhat – no asi tudy...Tady někde...Jo, konečně, mám ji – a vida, i číslo je správné. Tak dál – třetí kontrola, jo, to by šlo, čtvrtá,...Tady před tím hustníčkem, tu vodoteč nemůžu minout –konec vodoteče, jo, jo, to musí být ona...No ale ať už mě neštvou! Na rukávu mám jasně nalepený popisy s číslem 155 a tady je 158. Konec vodoteče na mapě, konec vodoteče v popisech. Na jiný vodoteči přece bejt nemůžu, když je v mapě kreslená jen jedna. Ještě je teda v mapě o kousek dál stranou jedna kolmá na tuhle – no to přece ne, nemůžou mít o tolik posunuté kolečko. No zkusim to prověřit, v mapě je to na V, směrem k hustníku. No to mě podrž, támhle to křovíčko má být hustník? No asi to fakt tak bude, ale kontrola tu taky není. Vždyť jsem přece jasně správně, támhle je i ta malá ohrádka,...no pro jistotu to zkusim naběhnout ještě jednou. Zase jsem tady. Přece jsou schopný rozlišit 5 a 8. Je fakt, že výpisy z banky nám vytrvale posílají k sousedům – my bydlíme v č.5, a banka výpis posílá na č.8. To přece nemůže být obecná britská úchylka, nerozlišovat 5 a 8. Že by se přepsali? Vždyť jsou ty popisy natištěné...no, na počítači vlastně je 8 těsně nad 5...no, co s tím? Hrůza, že já mám jinou mapu! No jo, na popisech mám 19 kontrol a tady je jich jen 14! To je teda zase den! No ale když už jsem tady, těchhle pár kontrol ještě oběhnu bez kódů, pak si zkusím zaběhnout na start pro správnou mapu, je to skoro při cestě... Start už je skoro složený, jiné mapy nejsou. Vlastně mi bude stačit i tahle kratší trať...stejně jsem si v lese pobyl víc než dvojnásobně tak dlouho jako vítěz v mé kategorii. Aspoň jsem si to za ty peníze pořádně užil. Ale stejně nechápu, jak se ty Strakyny mohly v tom lese orientovat, když v mapě nebyly zakreslené ani cestičky ani vývraty a poznat hustník, no nevím... Za tři neděle s nima pojedu na další orienťáky, tentokrát do Walesu, tam na to přijdu! P.S. Věnováno Šárce a Gábině (ale ještě o tom nevědí)



IDOL (SKORO) KAŽDÉHO ORIENTAČNÍHO BĚŽCE

Znáte vzor orientačních běžců? Jestli ne, tak Vám ho představím. Je to Karel. Na první pohled Vám do oka nepadne, ale na druhý ...

Přestože ho nikdo nikdy a nikde neviděl, Karel je všude. Je to stále mlaďoch. Je mu 26 let a bydlí v Kamenici. Karel je vysoký, hubený, skoro až na kost. Nohy má dlouhé, asi proto, že běhá orienťáky. Má krátké vlasy, aby mu při běhu nezavadily o větev a nezhoršovaly jeho výkon. Karlovy oči jsou pomněnkově modré a bystré. V zubech má nejméně 30 kazů, přestože si je jednou týdně vyčistí. S každým zubem umí obdivuhodně blýsknout. Uši má Karel jako plácačky, a proto vždy stihne utéci před divočákem na strom (slyší ho už 1 km předem).

Karel nosí obvykle tričko s kontrolou, které mu mimochodem hrozně smrdí, ale přesto ho všichni velmi obdivují. V létě ho pak stále vidíte v kostkovaných kraťasech a v zimě většinou v oddílových dederonech. Dederony jsou skoro průsvitné běžecké kalhoty. To je další věc, kterou na něm všichni obdivují, že mu v nich není zima. Jako doplněk mu visí na krku jednoduchý, nezdobený, zlatý prsten.

Mezi jeho vlastnosti patří: výborná orientace, tvrdohlavost (je tvrdohlavý jako beran) a hlavně smysl pro humor i v nejneočekávanějších situacích. Co jiného byste po orienťákovi chtěli?

Jak už bylo řečeno, Karel je vášnivý orientační běžec, podobně jako Fanda, který je jeho velký kamarád. Nemyslí na nic jiného než orientační běh, případně ještě lyžování - LOB (lyžařský orientační běh), cykloorienťák, vlastní výrobu kontrol, atd. Svůj volný čas využije na tři věci: orienťák, spaní kdy se mu zdá o lese a jídlo (přičemž si představuje že skolil divočáka a teď ho právě jí).

Karla jsem si vybrala proto, že o něm ještě nikdo nikdy nepsal, a protože bude hrozně rád až se to dozví.

 

Andy

 

přepsáno z originálu (část I, část II) bez svolení autorky ;-)